Jo ještě dodatek k (pánským :-! ) oblekům: (toto měl být původně jen komentář, ale znáte to, já když se trochu rozepíšu... :-D )
Pokud
si dobře pamatuju, měla jsem kromě, teď už minulého týdne takový oblek
na sobě jen jedinkrát, na pohřbu mojí babičky. Tenkrát mi to ani
nepřišlo. Tenkrát jsem byla ještě v té fázi života, kdy mě nezáleželo na
tom jak vypadám, kdy když jsem nikam nešla, tak jsem se koupala třeba
jen jednou za 14 dní. :-!
Jak jsem už někde
psala, tenkrát mi nezáleželo na ničem. Vůbec jsem o sebe nedbala, neměla
jsem žádný důvod, ani potřebu vypadat dobře, nebo se dokonce někomu
líbit. Ráno jsem se nikdy nepodívala do zrcadla jak vypadám, do ruky
jsem brala hřeben jen z donucení rodičů. To co dělám v poslední době
automaticky každý den, bylo pro mě tenkrát naprosto zbytečné. Moje tělo
trpělo takto nejen po stránce vzhledového a čichového vjemu, ale i po
stránce zdravotní. Do svých 15ti let jsem si nečistila pravidelně zuby,
kartáček jsem vzala do ruky někdy i jen dvakrát za týden. Dnes už toto
je opět pro mě nemyslitelné ale zase, kdyby mi rodiče tenkrát po dobu
minimálně jednoho roku každý den ráno a večer neříkali, ať si jdu
vyčistit zuby, dokud jsem to nezačala dělat automaticky, tak mám dneska
určitě několik zubů už "pod kytičkama". Naštěstí to tak hrozné není, i
když stav mého chrupu v současné době stejně není vůbec záviděníhodný.
Mám
takový pocit že tento "nezájem o sebe" má nějakou spojitost s hlavním
tématem tohoto blogu (pro ty pomalejší: s transsexualitou ;-) ). Že jsem
už tenkrát neměla své tělo ráda a nestarala se proto o něj? Kdo ví,
možné to je, každopádně nejsem psycholožka, takže nemůžu dělat někajé
definitivní závěry...
Na poslední
vysvědčení na základní škole, a "mírně slavnostní" rozloučení, kdy se s
každým loučila samotná paní ředitelka si všichni kluci vzali společenský
oblek, holky většinou šaty, většinou ale ne takové ty úplně "plesové".
:-) Co myslíte že jsem měla na sobě já? Suveréně na protest jsem si
vzala normální oblečení do školy, nic slavnostního! :-D Naštěstí jsem
nebyla sama, podobně byl oblečený i můj v té době nejlepší kámoš ze
třídy, který ostatní spolužáky nenáviděl (a oni jeho taky), ale spolu
jsme docela kamarádili.
Zkrátka o mým životě by se myslím v pohodě dala napsat celá kniha. Bylo by to ale zbytečné, protože i když na některé okamžiky hrozně ráda vzpomínám, tak celkově si myslím, že mládí mám spíš ztracené, než pěkně prožité. A mám takovou předtuchu, že toto bude mít s hlavním tématem tohoto blogu (pro ty pomalejší: přečtěte si znovu celý článek od začátku ;-D ) nějak souviset. Nebo spíše: Jsem si jistá že to souvisí. Je to celkem jasné. :-)
Zkrátka o mým životě by se myslím v pohodě dala napsat celá kniha. Bylo by to ale zbytečné, protože i když na některé okamžiky hrozně ráda vzpomínám, tak celkově si myslím, že mládí mám spíš ztracené, než pěkně prožité. A mám takovou předtuchu, že toto bude mít s hlavním tématem tohoto blogu (pro ty pomalejší: přečtěte si znovu celý článek od začátku ;-D ) nějak souviset. Nebo spíše: Jsem si jistá že to souvisí. Je to celkem jasné. :-)
Ehm,
původně měl být toto dodatek pod jedním článkem, a ne slohová práce!
:-D No ale vy už jste na moje "dodatky" jistě zvyklí. :-P
Annia | 
Lorelai | 
Grafomanko